Orientační anatomický přehled:
7 krčních (C), 13 hrudních (T), 7 bederních (L), 3 křížové (S) srostlé v křížovou kost, různý počet ocasních obratlů psa tvoří takzvaný axiální skelet - páteř, která zajišťuje pevnou ale dostatečnou pohyblivost hlavy, trupu a pánve při zachování hlavní funkce a tou je ochrana míchy. Základní funkční jednotkou páteře je tak pohybový segment uložený mezi dvěma sousedními obratly, skládá se z polokloubu - meziobratlové ploténky nasedající na koncové ploténky těl obratlů, dále ho tvoří meziobratlový otvor pro výstup a vstup periferních senzitivních a motorických nervů, autonomního nervstva a cév, meziobratlové klouby mezi kloubními výběžky obratlů, prostor mezi trnovými výběžky a příslušné vazy a svaly. Jednotlivé obratle mají základní anatomickou stavbu a tvar (viz obraz - tělo obratle, obratlový oblouk, kloubní výběžky, příčné výběžky, trnové výběžky) uzpůsobeny podle funkce jednotlivých úseků páteře - v základě ani jeden obratel v těle není anatomicky identický.
Anatomické struktury u bederního a hrudního obratle
Jakékoliv anatomické narušení jednotlivých struktur páteře vede k funkčnímu omezení, vzniku onemocnění. V současné době nosologické dělení striktně na degenerativní a zápalové není zcela přesně vystihující ale pro představu převládajících mechanismů je dostačující. Na druhé pomyslné straně stojí pak traumatická onemocnění, novotvary pak tvoří zcela samostatnou skupinu. Případný patoanatomický nález je pak vždy výslednicí těchto patologických procesů.
Spondylosis deformans krátce spondylóza (SA) jako onemocnění je řazeno medicínsky už podle názvu k degenerativnímu onemocnění páteře. Základní degenerativní změny jednotlivých složek pohybového segmentu jsou:
Spondylóza vzniká při poškození periferních vláken fibrozního prstence meziobratlové ploténky v místě jejich zakotvení na periostu koncových plotének těl obratlů. Vzniká novotvorba kostí typu osteofytů které mají různý tvar a polohu. Osifikační centra vnikají taktéž během dystrofické kalcifikace (zvápenatění) na podélných vazech páteře, především na ventrálním podélném vazu, kde mohou mít i charakter volného tělíska pod meziobratlovou štěrbinou tj. ploténkou.
Lokalizace osteofytů
D - Dorzálně (v páteřním kanále) je nejnebezpečnější, vzhledem k možné komprimaci míchy, na nativním rtg snímku ztížená diagnostika vzhledem k překrytí (superimpozici) s ostatními částmi obratle
L - Laterálně (bočně) viditelné při ventrodorzální rtg projekci
V - Ventrálně (zespodu) dobře viditelné při laterolaterální rtg projekci (LL)
V srovnávací studii (Langeland, Stingen 1994) nebyl prokázán statisticky významný vliv šikmé projekce oproti LL projekci na výsledný vyhodnocený stupeň.
Klasifikační pravidla pro zařazení do stupnice SA
0
Negativníbez nálezu
1 Lehký
Malé osteofyty na obvodu koncové ploténky. Tyto nepřesahují linii koncové ploténky obratle
2 Střední
Osteofyty přesahují linii koncové ploténky nebo mají charakter volného tělíska na ventrálním podélném vazu
3 Těžký
Osteofyty přesahují linii koncové ploténky a srůstají, přemosťují sousední obratle
4 Velmi těžký
Přemosťující osteofyty tvoří souvislou masu jako souvislý radiodenzní lem v extrémních případech dosahující ventrálně šířky jako tělo obratle a spojují alespoň 4 obratle za sebou.
Výsledné hodnocení rtg snímku páteře je dáno nejtěžším nálezem u jednotlivých obratlů páteře.